Zápisky z cest - Káthmándú a Chitwan

KÁTHMÁNDÚ, NÁRODNÍ PARK CHITWAN

NEPÁL, 2019

#11dninaceste

Od doby, kdy jsme naposledy zavřeli dveře vyklizeného apartmánu a dali na neurčitý čas sbohem okolí a všemu kolem nás v České republice uplynulo pouhých 11 dní.

Ukazuje se, že volba jednosměrné letenky umocňuje pocit volnosti hned od začátku a to ještě netušíme, jak moc se v budoucnu karty zamíchají.  

Emotivně se zatím nic nezměnilo, jen jsme o několik dní bohatší na zážitky a dojmy z Nepálu. 

Země, která nám ukazuje nové poznatky, i když jsme tu poprvé lze ze zdejší atmosféry vytušit spirituální nádech, který je zde cítit na každém rohu, především v Káthmándú. 

Nepál se zdá být velmi prašnou zemí, v případě, že se pohybuješ ve městě nebo všude, kde jsou nezpevněné cesty pokryté hlínou, tak částice prachu praskají mezi zuby, mírná pokrývka je patrná i na kůži a zrcadlovku je třeba lépe chránit. Vzduch je suchý. 

Jsme nadšeni z místní kuchyně, tradiční pokrm

Dál bhat a původně tibetské knedlíčky Momo se pro nás střídavě stávají denním chlebem. Na tržištích svítí zelenina téměř většiny druhů a barev, jakýkoliv kus se vyznačuje extra výraznou chutí. Masala chai, směs koření (kardamom, hřebíček, zázvor, skořici, pepř, bobkový list, anýz, badyán, muškátový květ a muškátový oříšek) s mlékem můžeme považovat za nejtradičnější nápoj tohoto kraje. 

V Káthmándú, hlavním městě nám bylo překvapivě dobře, i přestože se jedná o metropoli. Všude dýchá mystično a spiritualita. V ulicích se mísí různé kultury a prolíná se především náboženství: hinduismus s buddhismem. Potkat mnicha, anebo svatého muže není nic neobvyklého. Přejít silnici mezi projíždějícími auty, motorkami, koníky, běhajícími  psy může být doslova zážitkem, vyžaduje to jistou dravost, po dni praxe je to do jisté míry zábava.

V ulicích je k vidění vše, co si lze i nelze představit od běžných obchodů a služeb po nejbizarnější vizuální obrazy, které občas připomínají filmové, středověké kulisy. 

Přítomnost obchodníků na tržištích nebo v kamenných obchodech s trekovým vybavením naznačuje, že Káthmándú je začátkem pro většinu cestovatelů mířících do Himaláje. 

Nyní jsme v Sauhaře, poměrně ospalé vsi, která je vstupní branou do Národního parku Chitwan, jenž je nejstarším národním parkem v Nepálu. Pod názvem Royal Chitwan National Park byl založen v roce 1973 a v roce 1984 byl zařazen na seznam Světového dědictví UNESCO. Rozkládá se na ploše 932 km² a nachází se v subtropických terai na jihu centrální části Nepálu.

Cestovali jsme 6 hodin/100km autobusem, abychom si vychutnali zdejší teplejší klima a místní  faunu. 

Sauharu dělí řeka Rapti od divoké džungle a zvěře.

Pohyb a pozorování zvířat, která se tu všude kolem řeky pohybují zde vidíme poprvé ve volné přírodě, některé vjemy jsou až čarokrásné.  

Zde jdeš sám na východ slunce, asi 500 metrů od bungalowu s terasou, kde bydlíme a vidíš Gaviály indické, krokodýli bahenní a nosorožce v řece i na souši, hejna papoušků, stáda srn a majestátních jelenů.

K spatření jsou zde také sloni indičtí, kteří jsou zde také hojně využíváni místními původnímu obyvateli Tharuú k práci, především pro sběr sena tedy jejich obživy, pro kterou každé ráno chodí do džungle. 

Využili jsme i skupinové akce, např. plavbu na dlouhé kánoi umožňující poměrně zblízka pozorování ptáků a Gaviálů a Safari Jeep Tour, kde jsme spatřili plachého medvěda pyskatého a na větvích se houpající vzácné hulmany posvátné.

Zítra v 8h ráno místního času se posouváme dále a tentokrát do Pokhary, klidného městečka na břehu jezera Phewa tal zrcadlející štíty osmitisícovek. 

Tam, nás čekají první krátké treky do hor, ale zatím jen tak v zahřívacím stylu, než se vydáme na trek okolo Annapuren.